Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi
Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie, domovská svatyně Palladia země české, stojí na místě, kde bylo Palladium v polovině 12. století vyoráno (k roku 1160, dle svatovítského kanovníka Kašpara Arsenia z Radbuzy) a kde se podle legendy odehrály první zázraky, s mariánskou ikonou spojené. Původní kapli, kterou tu dala postavit kapitula sv. Kosmy a Damiána, později nahradil kostelík Panny Marie a sv. Jiří, který počátkem 17. století také už nemohl rozvoji poutního provozu dostačovat: bylo tedy rozhodnuto o stavbě velkého a důstojného poutního chrámu a pozůstatky původní stavby zřejmě byly respektovány v projektu nového chrámu, protože tradicí označené místo vyorání Palladia je dodnes známo.
U zrodu dnešního chrámu stála císařovna Anna (Anna Tyrolská, 1585–1618), manželka císaře Matyáše (1557–1619), který na stavbu chrámu vykázal část důchodů a dřevo z brandýského panství. Projektem byl pověřen italský architekt Giovanni Maria Filippi, který jako dvorní stavitel působil u císařského dvora v Praze v období let 1602–1616 a ve službách císaře Rudolfa II. mezi léty 1605–1608 byl autorem posledních renesančních úprav brandýského zámku: roku 1612 byl také architektem císařova Castrum doloris, pohřebního katafalku. K Filippiho významným dílům v Praze patří Matyášova brána na Pražském hradě či původně luteránský kostel Nejsvětější Trojice na Malé Straně (dnes kostel Panny Marie Vítězné – Pražské Jezulátko).
S budováním staroboleslavského chrámu začal v roce 1613 italský stavitel Jaccoppo de Vaccani a přesto, že práce byly v důsledku stavovského povstání pozdrženy až do roku 1620, stavba sama byla dokončena a vysvěcena už roku 1623. Svou architektonickou koncepcí patřila k prvním chrámovým stavbám ve stylu raného baroka v Čechách, využívajícím prvky italské sakrální architektury, kombinující sálovou stavbu hlavní lodi s mělkými bočními kaplemi.
V důsledku událostí 30leté války byly chrámové věže, posunuté z průčelí na boky presbytáře, dostavěny později: severní věž dokončil Abrahám Leuthner roku 1675 a jižní až v roce 1749 Kilián Ignác Dienzenthofer, který také nově vyřešil průčelí chrámu se sochami hlavních českých světců s Palladiem. Vnitřní výzdoba a zařízení chrámu, do něhož se podnes vchází původními, bohatě řezbovanými ranně barokními dveřmi, je provedena ve stylu vrcholného baroka. Hlavní oltář, realizovaný dle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky je zdoben sousoším Nanebevzetí Panny Marie a sochami našich světců z dílny Matyáše Bernarda Brauna. K úschově Palladia sloužil zvláštní oltář, schrána v presbytáři, situovaná v místě původní kapličky – je opatřena stříbřenou mříží s osmi korunovanými hvězdami rodu Šternberků. Také boční kaple chrámu, zasvěcené významným událostem ze života Panny Marie, byly vyzdobeny na náklady šlechtických donátorů a nesou jejich jména. Areál poutního chrámu byl v rozmezí let 1728–1731 doplněn ambity, roku 1775 dekorovanými nástěnnou výmalbou.
Svatá cesta
V klidnějších časech 18. století o poutní tradice ve Staré Boleslavi spolu s kapitulou pečovali jezuité až do zrušení řádu v roce 1773. V sousedství poutního chrámu vyrostla jezuitská rezidence (1680), zájezdní hostinec Slovanský dvůr (Na Slovance, 1678) a do Staré Boleslavi přicházela procesí z řady velkých, i vzdálených českých měst – v některých létech 18. století se ve Staré Boleslavi sešlo i na padesát tisíc poutníků.
S pomocí šlechtických a církevních mecenášů jezuité, řád Tovaryšstva Ježíšova, vybudovali a k roku 1674 dokončili souvislou řadu 44 výklenkových kapliček lemujících poutní cestu od bran města Prahy v dnešním Karlíně přes Prosek do Brandýsa nad Labem, až k mostu do Staré Boleslavi. Počet kaplí – 44 – vycházel z Litanie loretánské, souboru modliteb, oslavujících a vzývajících Pannu Marii, která má 44 invokací (zvolání, oslovení). Jak uvádí jezuita Jan Tanner ve svém spisu o Svaté cestě, kapličky byly od sebe vzdáleny na délku Karlova mostu. Pro stavitele kaplí byla délka Karlova mostu, jedné z nejvýznamnějších staveb v Království českém, údajem především symbolickým, ale přesto je zajímavá statistika: v terénu, tam, kde je možno rozestupy kaplí ověřit, se na jednotlivých úsecích naměří od 440 do 600 metrů. Za předpokladu, že cesta mezi kapličkami doznala změn, všechny tyto údaje v zásadě dobře korespondují s číslem 515,76 metrů, tedy dnes uváděnou přesnou délkou Karlova mostu, a v součtu dávají vzdálenost kolem dvaadvaceti kilometrů, tedy přibližně tolik, kolik musíme z vnitřní Prahy do Staré Boleslavi ujet automobilem.
Do dnešní doby zůstalo zachováno 25 kaplí. Některé stále stojí při silnici, jiné už daleko v polích, jak se cesty postupně měnily a napřimovaly. Jsou v různém stavu, některé udržovány obcemi a dobrými lidmi ze sousedství, jiné méně – v žádné z nich se ale nezachovaly stopy původní výmalby. Obrázek Madony v horní části této freskové výzdoby spojoval kapli s některým z mariánských poutních míst a dával kapličce jméno, ve spodní, větší části byly zobrazeny události ze života svatého knížete Václava. Kaple nesla také erb svých donátorů a na vnitřních bočních stěnách niky české texty modliteb.
Palladium a královská tradice
Poslední z kapliček barokní Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi nesla heraldický obraz, ideální rodokmen, kterým bylo dokumentováno pokrevní spojení rodu Habsbursko – Lotrinského s Přemyslovci v posloupnosti od svaté kněžny Ludmily až k císaři Leopoldu I. a následnictví tradic svatého knížete Václava.
Císař Matyáš a po něm Ferdinand II. zaštiťovali stavbu mariánského chrámu a tak Ferdinand III. nebyl jediným panovníkem habsburského domu, který uctíval staroboleslavské Palladium, ačkoli jeho důvěra v milostný obraz Bohorodičky staroboleslavské byla nezlomná. Starou Boleslav navštívil v letech 1637,1649 i později, ale nejslavnější návštěva se odehrála 12. září l638, kdy se do Staré Boleslavi vracelo Sasy uloupené Palladium země České. V průběhu 30leté války, jak ve Vídni, tak na cestách, při kterých se on ani císařovna od Palladia neodloučili, nechával denně sloužit před Palladiem Mše sv. za ochranu zemí Koruny České. Kameny a malbami bohatě zdobený oltářík, který císařovna Marie Anna dala pro Palladium zhotovit, je podnes zachován jako součást pokladu staroboleslavské mariánské svatyně.
Císař Leopold I., jenž se ve Vídni roku 1640 před Palladiem narodil, za ním putoval do Staré Boleslavi roku 1656, před svou českou královskou korunovací, a roku 1657 do Boleslavi přijel dokonce šestkrát! Stojí za poznámku, že po svém otci Ferdinandu III. Leopold zdědil nejen hlubokou náklonnost k české svatováclavské a mariánské tradici, ale i hudební nadání a tak, jako neopominutelný hudební skladatel své doby, zkomponoval i některé skladby na svatováclavská témata.
Císař Josef I. byl ve Staré Boleslavi dvakrát roku 1702, Karel VI. ve svém korunovačním roce 1723, Marie Terezie roku 1723, 1736 a v předvečer své korunovace českou královnou v roce 1743 si u Palladia vyprošovala požehnání své vlády. Paměti evidují císařské pobyty Františka I. v roce 1813, 1820 a 1824, i návštěvu posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V., který s císařovnou přijel Palladium uctít před českou korunovací 31. srpna 1836. Panovníci na Starou Boleslav viděli i z oken brandýského zámku, na němž od roku 1457 do roku 1918 pobývali.
Svůj niterný vztah ke svatováclavské a mariánské tradici tu v českém společenství na počátku 20. století prožíval i poslední císař a český král Karel I. (1887–1922) během své služby důstojníka u brandýských dragounů v letech 1908–1912. Stará Boleslav a Brandýs nad Labem byla jeho zamilovaná místa a proto si brandýský zámek v roce 1917 koupil jako své rodinné sídlo v Čechách. Císař Karel I. zemřel v mladém věku (1. dubna 1922) ve vyhnanství na ostrově Madeira a svým životem i smrtí vydal svědectví následovníka Kristova: jako „císaře míru“ jej v roce 2004, po dlouhém beatifikačním procesu, svatý papež Jan Pavel II. prohlásil blahoslaveným a pozdvihl ke cti oltářů. Karel I. Rakouský tak po tisíci letech jako druhý panovník českých zemí stanul po boku svatého knížete Václava v pantheonu našich světců. Upřímnost rodové úcty k české tradici na počátku 3. tisíciletí potvrdil i prvorozený syn blahoslaveného Karla I., korunní princ Dr. Otto Habsburský, když v roce 2008 přijel do Staré Boleslavi ke slavnostem 370. výročí návratu Palladia a v roce 2011 tu byla k poctě posledního českého krále bl. Karla I. slavnostně instalována jeho relikvie.
Milan Novák
Stavební historie kostela
Dnešní kostel Panny Marie stojí na místě, kde podle legendy ukryl blahoslavený Podiven po smrti svatého Václava reliéf Palladia do země. Ten později vyoral místní sedlák, a jelikož se drobný reliéf neustále zázračně vracel na místo svého vyorání, zbudovali pro něj kostelík.
Stavba byla několikrát přestavována a rozšiřována, až v roce 1613 na popud císaře Matyáše a jeho manželky Anny započala stavba nového monumentálního poutního chrámu. Autorem projektu kostela je zřejmě Giovanni Maria Filippi, významný architekt italského původu, působící v té době v Praze. Provádějícím stavitelem byl Jacopo de Vaccani, taktéž Ital. Po smrti císařovny Anny a po stavovském povstání práce na stavbě až do roku 1620 ustaly. V dalších letech záštitu nad stavbou převzal císař Ferdinand II. a významné šlechtické rody. Kostel byl během 17. století celkem šestkrát vypleněn švédskými vojsky a jeho vnitřní vybavení muselo být několikrát obnovováno. V 18. století se na stavebních úpravách věže, západního průčelí a stavbě ambitu zřejmě podílel architekt Kilián Ignác Dientzenhofer.
Exteriér kostela a ambity
Průčelí kostela je ozdobeno kontrastními pilastry a trojicí nad sebou umístěných nik po obou stranách. V nejnižších nikách je zleva umístěna socha svatého Jana Nepomuckého, vpravo blahoslaveného Podivena, v prostředních nikách je vlevo umístěna socha svatého Václava, vpravo svaté Ludmily. Nejvýše položené niky nesou vlevo sochy svatého Metoděje a vpravo svatého Cyrila. Celé průčelí vrcholí zlaceným reliéfem Palladia země české.
Všichni zmínění světci jsou nejen patrony českého národa, ale jejich životy jsou přímo spojeny s Palladiem. Svatí Cyril a Metoděj darovali mariánský reliéf svaté Ludmile, která jej odkázala svému vnukovi svatému Václavovi. Po jeho mučednické smrti nosil u sebe reliéf blahoslavený Podiven, který jej před smrtí zakopal na místě dnešního chrámu. Podle legendy putoval svatý Jan Nepomucký v předvečer své smrti na pouť do Staré Boleslavi, aby se poklonil Panně Marii.
K východní části kostela přiléhají ambity, jejichž klenby jsou zdobeny malbami ze života Panny Marie. Autorem těchto maleb je Václav Kramolín, který malby zhotovil v druhé polovině 18. století. Malby byly v minulosti silně poškozeny a často bohužel i nekvalitně přemalovány. Při závěru ambitu kostela se nachází náhrobek staroboleslavského probošta Dionýsia Erasma Kriegera od sochaře Josefa Malínského z roku 1793. Ambity v minulosti sloužily jako místo k odpočinku a rozjímání poutníků.
Interiér kostela
Při vstupu do kostela si můžeme všimnout monumentální architektury místa, která vychází z italských předloh. Interiér je tvořen prostornou lodí, která je na východě ukončena presbytářem s hlavním oltářem. Po stranách lodi jsou umístěny mělké kaple, jejichž bohatá výzdoba kontrastuje s jednoduchým vyzněním hlavní lodi. Štuková výzdoba interiéru spadá do období dvacátých let 17. století a jejím autorem je pravděpodobně Giovanni Bartolomeo Cometa. Tentýž mistr je také autorem štukových oltářů.
Pokud začneme prohlídku kostela směrem vpravo, zaujme nás socha umístěna v nice v západní stěně kostela, představující pravděpodobně svatého Akátia, římského vojáka s trnovou korunou – patrona proti bolestem hlavy.
Pokud budeme pokračovat dále do lodi, lze si všimnout monumentální dřevěné zpovědnice s postavou kající se svaté Máří Magdaleny obklopené dvojicí andělů.
Morzinská kaple
Dále se již dostáváme k první boční kapli, kterou nechal zbudovat šlechtický rod Morzinů. Honosný štukový znak je umístěn na vrcholku klenby kaple a znázorňuje alianční erb Pavla z Morzinů a jeho manželky Marie Alžběty Hrzánové z Harasova. Kaple je zasvěcena Neposkvrněnému početí Panny Marie, na což odkazuje i obraz na oltáři, který znázorňuje Pannu Marii jako Immaculatu. V nástavci oltáře je namalován Duch svatý v podobě holubice. Autorem obou pláten je malíř Antonín Stevens ze Steinfelsu. Oltář je v horní části ozdoben sochou Boha Otce a dvojicí starozákonních proroků. V dolní části se nachází vlevo socha svatého Antonína Paduánského a vpravo svatého Františka z Pauly. V nikách po stranách kaple se vlevo nachází socha svatého Petra, vpravo svatého Pavla. Klenba kaple je zdobena štuky a nástěnnými malbami, představující milostná mariánská zobrazení u nás i v Evropě.
Valdštejnská kaple
Prostřední kapli na jižní straně nechal zbudovat rod Valdštejnů, jehož velkolepý erb vidíme opět na vrcholu klenby kaple. Oltářní obraz ukazuje scénu narození Panny Marie. V nástavci oltáře je namalován Bůh Otec. Na vrcholku sedí socha krále Davida, po stranách oltářního nástavce sedí zleva svatý Zachariáš, vpravo jeho manželka svatá Alžběta se synem svatým Janem Křtitelem. Spodní sochy znázorňují svatého Jáchyma a svatého Josefa. V postranních nikách vidíme svatého Metoděje s Palladiem, které podává svaté Ludmile v nice vpravo. Autorem nástěnných maleb je Jan Krištof Liška. Náměty znázorňují předobrazy Panny Marie ve Starém zákoně.
Slavatovská kaple
Třetí kaple byla původně zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Erb na vrcholku kaple odkazuje na donátora Ferdinanda Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka a jeho ženu Marii Cecílii Renatu z Náchoda a Lichtenburku. Na oltáři je dnes novější obraz s námětem Klanění tří králů od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1877. Obraz v nástavci oltáře je původní a zobrazuje Nejsvětější Trojici s korunou. Oltář je doplněn o postavy dvou světic, vlevo svatou Máří Magdalenu, vpravo svatou Cecílii. V nikách po stranách kaple je umístěna vlevo socha svatého Šebestiána, vpravo svatého Viléma. Pod touto sochou je umístěna cínová schránka s ostatky staroboleslavského probošta Dionýsia Erasma Kriegera, jehož náhrobek lze spatřit v ambitech. Malby na klenbě odkazují na starozákonní odvážné ženy jako předobrazy Panny Marie.
Oltář svatého Jana Nepomuckého
Zasvěcení tohoto oltáře se v historii několikrát měnilo, a proto jeho původní dedikace není známá. Dnes je na oltáři umístěna malba od malíře Josefa Mathausera znázorňující svatého Jana Nepomuckého, který se vrací ze Staré Boleslavi. Zajímavostí je, že rozměrný obraz není malován na plátně, jak je obvyklé, ale na měděném plechu. Oltářní architektura je ozdobena postavami andílků a na vrcholku postavou svatého Josefa s malým Ježíškem.
Presbytář
je prostor, kde se scházelo k modlitbám kolegium kněží (kanovníků) a který dodnes slouží pro slavení bohoslužby. Jeho posvátný charakter je podtrhnut umístěním tzv. oltářní mřížky, která původně oddělovala lid od kněží. Klenba presbytáře je zdobena štuky a novějšími malbami od již zmiňovaného malíře Josefa Vojtěcha Hellicha. Pokud budeme postupovat směrem od západu na východ, tak malby představují svatého Václava a naproti němu svatou Ludmilu. Ve velkých polích je to vlevo svatý Jan Evangelista, kterému se zjevuje Panna Maria. Uprostřed je znázorněna Nejsvětější Trojice korunující Pannu Marii. Jižní pole zachycuje svatého Jana Nepomuckého jako klečícího poutníka před Palladiem.
V presbytáři si po stranách můžete všimnout kanovnických štal, do kterých zasedali kanovníci – kněží, kteří byli členy Staroboleslavské kapituly.
Hlavní oltář
V závěru presbytáře se nachází monumentální hlavní oltář. Ten byl zbudován podle návrhu architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Nynější oltář nahradil po roce 1721 původní, který pro špatný stav musel být odstraněn. Nyní můžeme obdivovat monumentální architekturu s vynikající sochařskou výzdobou Matyáše Bernarda Brauna a jeho dílny.
Spodní část oltáře je z několika druhů mramoru. Uprostřed je umístěn svatostánek a nad ním skříňka na Palladium země české. Střed je zakončen mariánským monogramem obklopeným anděly a ležícím beránkem jako symbolem Kristovy oběti.
Po stranách spodní části oltáře vidíme dvě branky, na jejichž vrcholcích se nachází jedinečně ztvárněné postavy svatého Václava s kopím a svaté Ludmily přidržující si šátek. Jde o skvělou ukázku sochařského mistrovství Matyáše Bernarda Brauna.
Z mramorové části vyrůstá dřevěná oltářní architektura portálového typu. V průhledu mezi dvojicí tordovaných sloupů se nachází skupina apoštolů, kteří obklopují Mariin prázdný hrob. Vysoko nad touto skupinou je umístěna postava Panny Marie, která je na oblacích vyzdvihována do nebes. Na římse jsou posazeny postavy Krista a Boha Otce a symbol holubice Ducha svatého, kteří svými gesty vítají Marii v nebi. Po stranách tohoto výjevu stoji svatí Kosma a Damián, patroni Staroboleslavské kapituly. Oltář je zakončen portálovým nástavcem, na jehož vrcholku sedí dvojice andělů vyzdvihující korunu pro Pannu Marii. Celá ikonografie oltáře je strhující oslavou Panny Marie, která byla jako jediná z lidí vzata do nebe i s tělem.
Oltář nalezení Palladia
někdy také nazýván jako Šternberské sanktuárium pro milostný obraz Panny Marie. Jak již oba názvy napovídají, jde o místo, které je dle tradice původním místem uchovávání Palladia ještě před zbudováním současného kostela. Nynější mramorový oltář byl zhotoven na náklady rodiny Šternberků, na což poukazuje jedinečná bohatě zdobená tepaná mříž s mariánským monogramem, který obklopují hvězdy se jmény jednotlivých členů rodu. Ve výklenku za mříží bylo po staletí uchováváno Palladium, než došlo k jeho přenesení na hlavní oltář. Poté byl výklenek vyplněn obrazem od Josefa Mathausera. Námětem obrazu je výjev sedláka, který při orbě nalézá mariánský reliéf.
Kazatelna
Pokud se vydáme severní stranou zpět do lodi, nachází se na pomezí presbytáře a lodi dřevěná kazatelna s bohatou sochařskou výzdobou. Spodní část kazatelny je ozdobena reliéfy se čtyřmi církevními otci – svatými Jeronýmem, Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým. Střední část zdobí reliéfy svatého Jana Křtitele a Krista jako dobrého pastýře. Na stříšce kazatelny sedí postavy čtyř evangelistů – svatých Marka, Matouše, Lukáše a Jana. Na vrcholku stojí Panna Maria jako Immaculata – Neposkvrněná.
Černínská kaple
Další kapli nechal zbudovat rod Černínů. Erb Humprechta Jana Černína a jeho manželky Diany Marie Ippoliti di Gazoldo můžeme obdivovat ve vrcholku oblouku. Kaple je zasvěcena Zvěstování Panně Marii. Tento námět můžeme vidět i na oltářním obraze, jehož autorem je Jan Bedřich Hess. Stejný malíř zhotovil i obraz v nástavci s motivem Adama a Evy. Sochařská výzdoba znázorňuje nahoře vlevo svatou Máří Magdalenu, vpravo pravděpodobně svatou Hedviku. Sochy ve spodní části představují vlevo svatou Kateřinu, vpravo svatou Barboru. V nikách po stranách kaple jsou umístěni vlevo svatý Jáchym a naproti svatý Josef s malým Ježíškem. Pod sochou svatého Jáchyma je ve výklenku umístěna cínová truhla, ve které je uchováváno srdce hraběte Černína. Malby na klenbě zobrazují mariánské litanie.
Lažanská kaple
Uprostřed severní strany lodi se nachází kaple rodiny Lažanských. Horní nápisové pole erbu nám poskytuje informace o původní donátorce kaple Ester Mitrovské, rozené Lažanské. Pod ní je v poli zmíněn její synovec Karel Maxmilián Lažanský, vlevo je vepsána jeho první manželka Marie Maxmiliána ze Šternberka – její erb tvoří hvězda, vpravo druhá manželka Anna Alžběta Spandko ze Spankou.
Oltář v kapli je zasvěcen Uvedení Panny Marie do chrámu. Tuto scénu nám ukazuje i oltářní obraz, jehož autorem je Karel Škréta, který na něm spolupracoval zřejmě také se svým synem Karlem Škrétou mladším. Sochařská výzdoba zobrazuje vlevo svatou Patrícii, patronku poutníků a vpravo svatou Helenu. Sochy v nikách představují vlevo svatého Karla Boromejského, vpravo svatého Maxmiliána. Malířský program na klenbě zobrazuje Pannu Marii jako ochranitelku jednotlivých mužských a ženských řeholních řádů.
Berkovská kaple
Poslední šlechtickou kaplí je kaple rodiny Berků. Erb ve vrcholku kaple patří Františkovi Antonínu Berkovi z Dubé a jeho manželce Aloisii Ludovice Anně Montecuccoli. Obraz na hlavním oltáři odkazuje na zasvěcení kaple Očišťování Panny Marie. Autorem tohoto obrazu je italský malíř Francesco Cozza, který jej namaloval v roce 1672. Nástavec oltáře zdobí vlevo socha svaté Barbory, vpravo svaté Ludmily. Ve spodní části stojí na oltáři vlevo svatý Jan Křtitel, vpravo svatý František z Assisi. V nikách po stranách kaple je znázorněn vlevo svatý Zikmund, vpravo svatý Václav.
Zpovědnice sousedící s poslední kaplí je ozdobena zleva sochami krále Davida, kajícího se apoštola Petra a svatého Dismase – který byl ukřižován po pravici Krista a svých činů litoval. Ve výklenku v podkruchtí je socha jáhna, pravděpodobně svatého Štěpána či Vavřince. Na kruchtě kostela je umístěn varhaní nástroj, který je bohatě sochařsky zdoben. Autorem sochařské výzdoby je Šimon Tháller a skulptury znázorňují sbor andělů, kteří hrají na hudební nástroje.
Celková koncepce a výzdoba chrámu slouží k oslavě Panny Marie. Její zobrazení nás provázelo celým interiérem, který byl budován po staletí předními umělci. Kostel Panny Marie ve Staré Boleslavi není galerií nebo muzeem umění, ale stále živým prostorem, kam dennodenně přicházejí poutníci.
Blahoslav Uhrovič