Ve dnech 7. až 11. září jsme si připomněli 85 let od pouti, kterou posvátný obraz Palladia země české vykonal v roce 1938 v našem hlavním městě v Praze. Šlo o vyvrcholení oslav, kdy si věřící chtěli připomenout 300 let od slavného návratu Palladia do Staré Boleslavi v roce 1638, jenž bylo ukořistěno a potupeno během saského vpádu do Čech, roku 1631–1632.
Slavnosti byly slavnostně zahájeny ve Staré Boleslavi ve středu 7. září v 16 hodin. V zaplněném staroboleslavském mariánském chrámu požádali delegáti z Prahy Mons. Antonín Hofmann a ředitel Sobíšek ((?) P. Stanislav) o předání Palladia k pražským slavnostem.
Probošt kolegiátní kapituly svatých Kosmy a Damiána Mons. Emanuel Hrdlička odnáší posvátný mariánský obraz do ozdobeného auta a doprovodná kolona automobilů se vydala na svou cestu směrem ku Praze.
Ve Vinoři byla krátká první zastávka u vyzdobené slavobrány, kde Palladium uctilo místní duchovenstvo s věřícími. Kolem 17 hodiny se motorizovaný průvod dostal na okraj Prahy, u Klíčova, kde Mons. Alois Tylínek (za války vězeň v Terezíně a koncentračním táboře Dachau), náměstek primátora hlavního města Prahy Dr. Karla Baxy, doprovázený některými členy městské rady a zástupem Pražanů vítá Palladium.
Probošt Hrdlička po vystoupení z auta, pozdvihujíc Palladium, požehnal Praze, která byla před ním jako na dlani. Kolona aut vzbuzovala v ulicích Prahy zájem a lidi, z níž mnozí se zastavovali, žehnali, nebo i poklekali, když je míjel vůz s obrazem Panny Marie.
Cílem cesty bylo Staroměstské náměstí, kde Palladium vítal vznešený zvuk barokních fanfár. V místech, kde stával a dnes opět také stojí sloup Panny Marie, přijal do svých rukou Palladium kancléř a metropolitní kanovník Mons. Antonín hrabě Bořek Dohalský (oběť nacismu, umučen v Osvětimi) a žehnal zástupům, jež zaplnily jedno z nejstarších náměstí hlavního města.
Po vnesení Palladia do zaplněného chrámu Matky Boží před Týnem jej místní farář umístil na zvlášť k tomu upravený oltář a z kazatelny zaznělo kázání Mons. Aloise Tylínka. První den byl zakončen Svátostným požehnáním, které měl Mons. Saverio Ritter, papežský nuncius v ČSR. I když Týnský chrám patří k prostornějším svatyním v Praze, tak nebyl schopen pojmout všechny ctitele Panny Marie, kteří se chtěli jejímu posvátnému obrazu poklonit.
Během následujícího dne 8. září byly v chrámu slouženy slavnostní bohoslužby a pronášené kázání. V noci z 8. na 9. září drželi muži a mladíci čestnou stráž před Palladiem a probíhala kázání, v 21 hodin jezuita P. Alois Koláček (vězněn nacisty i komunisty), v 23 hodin P. Alois Daňha, redemptorista, ve 2 hodiny v noci salezián P. Štěpán Trochta (vězněn nacisty i komunisty, litoměřický biskup a kardinál, oběť komunistů).
Po půlnoci ve 3 hodiny byla sloužena mše svatá. Silným momentem byla pobožnost dětí v pátek 9. září, ke kterým promluvil premonstrátský opat Metoděj Zavoral, jenž je vyzval k modlitbě za vlast. Pobožnost zakončil Svátostným požehnáním a možná nás dnes překvapí, že celou slavnost přenášel Československý rozhlas.
V sobotu 10. září odpoledne Palladium navštívilo Dům milosrdenství Vincentinum na Břevnově, který spravovali sestry boromejky, pak nemocnici sester alžbětinek na Slupi, aby nakonec zamířilo do kapitulního kostela svatých Petra a Pavla na Vyšehradě. I v tomto chrámu se konala pobožnost dětí před Palladiem.
V podvečer na Prahu začal padat silný déšť, který však neodradil obrovské množství lidí, kteří se rozhodli přijít a zúčastnit se slavnostního průvodu Paladia hlavním městem. Úderem 18. hodiny vyšel od vyšehradského chrámu průvod, který zahajoval československý legionář se státní vlajkou. Za ním pak následovali orlové, skauti, členové sdružení katolické mládeže, studenstvo, Mariánské družiny, školou povinné děti, družičky, řeholnice a řeholníci, kněží, kanovníci kapitul a pražský světící biskup Mons. Dr. Antonín Eltschkner, který celý průvod Prahou vedl.
Palladium bylo neseno na zlatých nosítkách, která byla ozdobena kvítím a ozářena světly. Průvod procházel Karlovým náměstím, Žitnou ulicí, až přišel na Václavské náměstí. Když bylo Palladium u sochy dědice země české svatého Václava, zazněl z davu, který se zde shromáždil, mohutný zpěv písně „Svatý Václave!“
Na celém náměstí byly instalovány reproduktory, skrze které byly pak slyšet barokní varhanní skladby. Z Václavského náměstí vysílal svůj přímý vstup československý rozhlas, který jej zařadil do programu hned po projevu prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše, který pronesl ona památná slova: „Věrni zůstaneme!“
Z daleké ciziny tehdy krajané reagovali, jak hlubokým dojmem na ně působilo toto vysílání rozhlasu: „Fanfáry z Norimberku – jásot Němců, zbožňujících Adolfa Hitlera – zvuky varhan z Prahy oslava vítězné Ochránkyně!“ Když průvod došel do chrámu Panny Marie před Týnem, prostorem této pražské svatyně zaznělo mohutné staroboleslavské Zdrávas.
V neděli 11. září v 7 hodin ráno byla před Palladiem sloužena slavnostní mše svatá a po ní generální vikář pražské arcidiecéze Mons. Dr. Bohumil Opatrný za hlaholu zvonů vynášel posvátný obraz na Staroměstské náměstí, kde jím žehnal shromážděným davům. Poté kněz z řádu Redemptoristů, strážce Paladia, obraz zavěsil na slavnostně vyzdobené vojenské auto.
Do Staré Boleslavi vyjížděl průvod 91 aut. V čele jel na motorce legionář se státní vlajkou, následován autem, na němž byl v bílých květech letopočet 1638–1938. Před autem, v němž se vezlo Palladium, jel v autě Mons. Dr. Bohumil Opatrný, v jiných vozidlech pak kanovníci metropolitní a vyšehradské kapituly. Za autem s posvátným obrazem jeli zástupci ministerstev vnitra, školství a národní osvěty, veřejných prací, sjednocení zákonů a jiní. Ministerstvo obrany zastupovali dva katoličtí duchovní, brigádní generál Mons. Metoděj Kubáň (vězněn nacisty a umučen v Dachau) a major Jaroslav Janák (vězněn a mučen nacisty, perzekvován komunisty).
Kolona aut se zastavila až na náměstí v Brandýse nad Labem, kde Palladium vítal starosta města a poslanec Hugo Bergmann a okresní hejtman Dr. Josef Maruna (popraven nacisty v Kobylisích). Náměstím, které bylo do posledního místa zaplněno, se nesla slova: „Vzdávajíce dnes oficiálně hold svůj historickému a památnému Palladiu, symbolu víry a vlastenectví, manifestujeme tím i vzájemnou úctu k sobě a jednotu národa, pevně věříce, že tyto mravní síly nedají nám v nynějším zápase zahynouti.“
Po tomto uvítání se uspořádal průvod směrem ke Staré Boleslavi, v němž obklopen klérem a tisící věřících nesl Mons. Dr. Bohumil Opatrný obraz Paladia a vše doprovázel hlahol staroboleslavských zvonů. Kolem 11. hodiny vítal Palladium v jeho domově arcibiskup pražský, primas český, Jeho Eminence Dr. Karel kardinál Kašpar a následovala ním sloužená slavnostní mše, která byla obětovaná za blaho republiky.
Po ní byla přečtena slavnostně tato proklamace: „To jest den, který učinil Pán! Dnes právě uplynulo 300 let, co naše Palladium země České po potupě na Staroměstském náměstí bylo slavně vráceno sem, na místo samým Bohem vyvolené. Stalo se to tehdy V době útisku, bolu a bázně, že český národ zahyne. Po 300 letech, skoro za týchž okolností a úzkosti o svůj československý stát, donesli jsme sem opět Palladium na jeho místo s triumfem, hodným Královny nebes i naší patronky, jež v nejtěžších chvílích stála vždy na naší straně a neopustila nás.
Tři sta let vůdcové národa, zvláště v dobách těžkých, zírajíce ke Staré Boleslavi, posilovali se ideou svatováclavskou a nezklamali se. Vítězné osvobození československého státu stalo se před dvaceti roky skutkem. I dnes proti všem nepřátelům Stará Boleslav zůstává zřídlem víry a naděje. Sem tři sta let lid se chodil modlit, tisíce tu proseb vylito za osvobození vlasti, zde byla útěcha jeho víry, zde maják pravdy Boží. Sem vodila Pražany svatá cesta – cesta, jíž jsme slavně dnes přenášeli Palladium. My tedy, skončivše tuto vítěznou pouť z Prahy do Boleslavi, prohlašujeme: Nepřestaneme Matku Páně ctíti! Nezradíme svoji víru! Nepřestaneme Matku Páně vzývati zde, před jejím Palladiem!
Matko Pána našeho, po staletí voláme k patronu našemu: Nedej zahynouti nám, ni budoucím! Svou přímluvou u trůnu svého Syna podporuj tuto naši velikou prosbu! Bud‘ ode dnešního dne Palladiem veškerého československého lidu a našeho československého státu.“
Jako poděkování za přijatá dobrodiní pak zaznělo chrámem a celým okolím radostné Te Deum, po kterém kardinál Dr. Karel Kašpar požehnal Palladiem celému národu a celému našemu státu, což bylo zakončeno státní hymnou, kterou zahrála vojenská hudba. Pak přistoupili vzácní hosté, aby jednotlivě políbením uctili posvátný obraz, Byli to ministři: unifikací Mons. Jan Šrámek, veřejných prací Ing. Jan Dostálek, zemský prezident Dr. Josef Sobotka, opati: premonstrátský ze Strahova Metoděj Zavoral, benediktínský z Emauz Arnošt Vykoukal (jenž zemře v koncentračním táboře Dachau), kanovníci a jiní další. Opět nás překvapí, že tato slavnost byla přenášena jak československým, tak také francouzským rozhlasem. Vše pak bylo zakončeno Eucharistickým procesím, které vedl opat Metoděj Zavoral.
Jubilejních slavností staroboleslavských se zúčastnilo celkem asi 100 000 poutníků ze všech končin Československé republiky i z blízké ciziny. Závěrem je dobré připomenout, že vyvrcholení jubilejních oslav vzbudilo značný ohlas i v denním tisku. O slavnostech psalo dle tehdejších údajů 91 novin a časopisů, z toho 66 českých, 5 slovenských, 15 německých, 4 americké, 1 polské a 1 vídeňské.
Hned druhého dne 12. září pronesl Adolf Hitler v Norimberku na závěr sjezdu NSDAP svoji pověstnou řeč proti Československu. Po ní v noci z 12. na 13. září vypukly v pohraničním sudetském území mezi Němci bouře. Bylo vyhlášeno částečně stanné právo. Situace se pak vyvíjela rychle. V noci ze dne 23. na 24. září vyhlášena mobilizace. Německo dalo československé vládě ultimátum, jež mělo vypršeti právě na slavnost sv. Václava, 28. září ve 2 hodiny odpoledne.
Krátce po půlnoci 30. září byla v Mnichově Hitlerem nadiktovaná dohoda o odstoupení pohraničních oblastí Říši podepsána italským premiérem Benitem Mussolinim, jeho spojencem, a premiéry Británie, Nevillem Chamberlainem, a Francie, Édouardem Daladierem. Československá vláda, opuštěna ode všech svých přátel a stoupenců, přijala požadavky dohody a odstoupila Německu požadovaná území.
Dne 5. října vzdal se prezident Dr. Edvard Beneš úřadu a 22. října odletěl do emigrace do Londýna.
ThDr. Gabriel Rijad Mulamuhič, O.Cr., Ph.D.
Použitá literatura:
Almanach duchovních arcidiecéze pražské ve 20. století, Díl I. (A–L), Praha, 2013.
Almanach duchovních arcidiecéze pražské ve 20. století, Díl II. (M–Ž), Praha, 2013.
Jeřábek, Vladimír: Čtení o Paladiu země České. Brno, 1946.
Kümpel-Staňkovský, Bohuslav: Osudy rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. Plzeň, 1948.
Stříbrný, Jan a kol.: Mučedníci a oběti pro Krista. Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Praha, 2023.