Národní svatováclavská pouť
Slavnosti Palladia
Podpora Ministerstva pro místní rozvoj

Aktuality 
Zpravodaj farnosti
Podpora poutního místa

Poutě
Národní svatováclavská pouť
Nanebevzetí Panny Marie
Dny modliteb za národ

Palladium země české
Obraz a modlitba
Prosby
Historie

Farnost
Farní kancelář
Svátosti
Setkání
Výuka náboženství
Obce spadající do farnosti
Chrámový sbor Václav

Bohoslužby
Ve Staré Boleslavi
V ostatních kostelech farnosti

Matice staroboleslavská

Každodenní modlitba online

Kostely
Stará Boleslav
Ostatní

Prohlídky a informace
Projekt otevřených dveří
Informace pro poutníky a turisty

Foto – video
Galerie
Kostel Panny Marie LIVE

Návštěvní kniha
Zápis do návštěvní knihy

Odkazy
Zajímavé odkazy

 
Návštěva papeže v České republice
Casopis Apoštol

 

KOSTEL SV. KLIMENTA


Jednolodní podélný tribunový kostel sv. Klimenta, považovaný odborníky za hradní kapli někdejšího boleslavského hradu, stojí v těsném sousedství kapitulní basiliky sv. Václava. Je to vedle krypty sv. Kosmy a Damiána nejstarší budova ve Staré Boleslavi, která se dochovala do našich dob v takřka nezměněné podobě a náleží k nejstarším chrámovým stavbám v českých zemích vůbec. Dr. Podlaha se domníval, že kostel zbudoval kolem r. 915 kníže Vratislav na místě staršího dřevěného kostelíka, založeného sv. Metodějem, který s bratrem Konstantinem - Cyrilem přinesl z Chersonesu na Krymu do Říma ostatky třetího papeže a mučedníka sv.Klimenta. Historická doklady nám ale chybí. Svou dnešní podobu kostel získal patrně ve třetí čtvrtině 12. století. Nepochybně však jde o starší založení, snad již z 11. století.

Kostelík stál v blízkosti dnes již zaniklého knížecího hradu. V západní části měl tribunu, proto se předpokládá, že byl součástí knížecího dvorce. Na vyvýšené tribuně, která bývala obvykle spojena s palácem nebo obydlím velmože dřevěným můstkem, usedal k bohoslužbám sám velmož či kníže.

Jde o jednolodní románskou stavbu s půlkruhovou apsidou na východní straně a kamennými portály v západní a severní zdi. Vnitřní prostora lodi měří 7.45m x 4.55 m. Interiéru dominuje odstupněný vítězný oblouk. V lodi je po dvou úzkých oknech na každé straně, apsidu osvětlují též dvě okna. V západní části lodí byla kdysi empora, podepřená trámy, s původně přímým vchodem ze západní strany, který byl později zazděn a v ose stěny naopak prolomeno gotické okno. Empora však měla i dřevěné schodiště na severní stěně lodi, což dokládá zachovaná fresková monumentální výzdoba.

Kostel prodělal četné pohromy. V 15. století byl vypálen drancujícími husitskými vojsky. Obnovili jej teprve r. 1601 probošt Václav Albín z Helfenburku a kapitulní děkan Jiří Steinwasser. Během třicetileté války byl kostel těžce poničen Švédy (stopy po požáru byly nalezeny během posledního restaurování nástěnných maleb), zejména klenba utrpěla četné trhliny, proto byla loď v r. 1857 nově zaklenuta dnešní křížovou klenbou. Až do roku 1788 konávala v tomto kostele staroboleslavská kapitula své zasedání. V r. 1927 proběhly větší úpravy kostela, zejména pak opravy exteriéru nákladem preláta Msgre. Jana Pauly, který pořídil novou krytinu a novou fasádu. Kostel však byl prázdný. Proto do apsidy postavil gotický kamenný oltář, který kdysi býval ve zbořeném kostele sv. Filipa a Jakuba v Praze na Smíchově (zbořený r. 1891).

Celkově zchátralý stav si vyžádal nové rozsáhlé restaurování, po kterém byl kostel na podzim r. 2002 po 25 letech znovu otevřen pro veřejnost. Na opravě se kromě kapituly finančně podílelo Ministerstvo kultury ČR, Město Brandýs nad Labem - Stará Boleslav dárci z řad věřících, jejichž přičiněním byl kostel citlivě doplněn novým mobiliářem. Interiér zdobí kropenka z dílny výtvarníka Pavla Baxy, soudobá práce ve skle, kameni a kovu. Sedadla z dubového dřeva, které pro tento kostel navrhl a vyrobil Milan Novák, odpovídají románskému interiéru lapidárností tvaru i ručně řezaným symbolem sférického kříže. Více jak dvoumetrový kříž z dílny téhož autora byl pro tento kostel vytvořen z dubového kmene, starého několik tisíc let, vyzdviženého ze dna řeky Labe během těžebních prací mezi Brandýsem a Lázněmi Toušeň.

Kostel se stal známým především díky nástěnným malbám, které byly objeveny již kolem roku 1890 a částečně odkryty v letech 1899-1900 Dr.E. Šittlerem a následně v roce 1914 konzervovány G. Mikschem. Nejsou dotčeny pozdější restaurační přemalbou. Konzervační zásah se uskutečnil ještě začátkem 60. let 20.stol., kdy bylo v západní stěně odkryto zazděné okno a vchod na tribunu.

V apsidě se původně nacházely tři pásy maleb. Na konše byl zřejmě obraz Krista Pantokratora trůnícího nad skupinou apoštolů (Majestas Domini), ovšem z původní výzdoby se nedochovalo nic. Tato malba byla později překryta obrazem Panny Marie. V horním pásu stojí dvanáct apoštolů, dělených dvěma románskými okny do tří skupin. Ve středním pásu jsou poškozené a velmi fragmentárně zachované dvě scény. Dnes je patrný červený kůň se zbytkem postavy jezdce, směřující ze středu apsidy proti zbytku bílého koně v trysku. Přízemní pás je vyplněn malovaným závěsem, který pokračuje do lodi a obíhá celý vnitřek kostela.

1Na jižní stěně je ve středovém pásu je zobrazena legenda ze života sv. Klimenta ve třech obrazech: Kliment je císařem Trajánem poslán do vyhnanství, Kliment objevuje zázračný pramen vody a Světcova mučednická smrt v moři. Tři stojící postavy v lunetě jsou už dost poškozeny. Mezi okny monumentální postava v bílém rouchu, snad sv. Petra, který Klementa přivedl k víře, po stranách asistují dvě menší postavy s miskami v pozdvižených rukou.

Západní stěna navazuje na jižní stěnu iluzivním meandrem, který vymezuje úroveň empory. V zazděném menším okně je umístěna postava archanděla Michaela s miskami vah Posledního soudu. Část postavy je porušená gotickým oknem. Po levé straně jsou v lunetě dvě málo zřetelně postavy, z nichž menší zcela na kraji s čapkou a bez svatozáře zřejmě představuje objednatele maleb. Více vpravo se zachovaly dvě zřejmě stojící postavy, z nichž levá nepochybně představuje sv.Václava v krátkém šatě, s knížecí čapkou a s pozdviženýma rukama v přímluvném gestu, vedle něj pak ženu - kněžnu sv.Ludmilu, oděnou v dlouhý šat se splývavými záhyby a s hlavou zahalenou rouškou. Ruce má zkříženy na prsou.

Na severní stěně spodní pás diagonálně kopíruje do výše původní schodiště, vedoucí na emporu. U jeho dolní části stála velká postava biskupa. Trojúhelníková plocha, vymezená sestupujícím závěsem, postavou a horní lunetou je vyplněna červenými a žlutými vodorovnými pásy. Figurální výjevy v horním pásu v lunetě jsou porušeny dvěma okénky, dodatečně prolomenými. Dnes zde spatřujeme fragmenty několika postav kolem sloupů a ženu, která si ukazuje oběma rukama na oči (snad znázornění Klimentova zázraku navrácení zraku). Vzhledem ke stupni dochování lze těžko posoudit, co celá scéna představovala. Pod emporou vedle severního vchodu ve výší cca 150 cm je zběžně namalovaná klečící postava.

V obdélníkovém poli východní části severní strany lodě stojí velká postava biskupa ozdobena biskupskou mitrou, v pozvednuté pravé ruce drží štólu. Typově se podobá postavě sv. Klimenta v kostele S. Apollinare Nuovo v Ravenně a představuje asi sv. Klimenta, a to v roli přímluvce, patrona kostela, zprostředkovávajícího spojení maleb v apsidě a lodi.

V prostoru pod emporou na západní a jižní stěně se dále dochovaly tři velké kruhové medailony cca 170 cm vysoké s alegorickými postavami, které jdou dodnes předmětem dohadů odborníků. Tyto frontálně stojící ženské postavy byly různě interpretovány, snad ale představují alegorické postavy ctnosti Moudrosti, Pokory, Lásky či Naděje. Zatímco první dva medailony jsou pojaty přísně symetricky, třetí medailon s postavou ženy, držící srp, mohl podle proroka Joela zosobňovat myšlenku Posledního soudu. Oproti byzantsky pojatým malbám legendy jsou v medailonech kladeny důrazy na složité geometrizující konstrukce. Z toho, jak se oba typy maleb liší, se již po desetiletí vyvozuje existence dvou autorů, kteří představovali dva od sebe nepříliš vzdálené malířské směry existující v polovině 12.století vedle sebe. Dříve se soudilo, že umělci pocházeli z oblasti ovlivněné salzburským malířstvím. Dnes se však dle vzorově byzantského pojetí vrcholně románského malířství přikláníme k názoru, že autory musíme hledat spí še v okruhu severoitalské malby.

V souvislosti s postupným budováním odvodnění kapitulního chrámu sv. Václava byl zahájen záchranný archeologický výzkum, který probíhal rovněž na několika místech vně i uvnitř kostela sv.Klimenta, a to před položením nové podlahy v letech 1996-98. Tehdy byla odkryta část raně středověké dlažby, kterou je dnes možné spatřit pod dřevěnou krycí deskou ve stávající podlaze.

Zajímavým zjištěním byl především nález negativního otisku části dřevěného trámu pod zmíněnou dlažbou, probíhající napříč lodí ve směru sever - jih a svědčící pro existenci ještě starší sakrální stavby v místě kostela. Z té mohou také pocházet tři nalezené zlomky skleněné výplně vitráží hnědozeleného zabarvení. I v samotném základovém zdivu byly zjištěny druhotně použité kameny pokryté zbytky vápenné omítky.

Průzkum rovněž prokázal, že stěny interiéru kostela byly v raném středověku ještě před výzdobou stěn malbami opakovaně pokryty vápenným nátěrem, který nasvědčuje delšímu časovému intervalu mezi vznikem stavby a figurální výzdobou. Byl-li kostel sv. Klimenta založen patrně ještě na konci 11. století, pak byl dokončen do dnešní podoby ve třetí čtvrtině 12. století, neboť umístění jednotlivých výjevů koresponduje s architektonickou úpravou. Z tohoto období by měly pocházet i opravené nástěnné malby. V polovině 90.let min. století byl kostel spolu s basilikou sv. Václava prohlášen za Národní kulturní památku. Dnes se právem tento malý staroboleslavský kostel řadí mezi nejcennější evropské památky románské doby.